PRAHA - STAROMĚSTSKÁ RADNICE - podrobně
Gotická radnice Starého města
Vznik Staroměstské radnice, střediska městské samosprávy, byl dán privilegiem krále Jana Lucemburského z 18. září 1338. V tomto roce obec zakoupila raně gotický dům Wolflina od Kamene a přizpůsobila ho svým potřebám. Wolflinův dům měl asi úhlovou dispozici s východním a jižním křídlem a s věží na nároží. Měšťané přistavěli 2. patro, zvýšili věž (výška 69,5 m) a po r. 1348 zřídili v 1. patře věže kapli. Po r. 1360 byla radnice rozšířena o nový trakt západním směrem, kde dosud stály dřevěné soukenické kotce. V 2. patře nového traktu byla zřízena radní síň, dochovaná dodnes v podobě z poč. 15. stol., s dřevěným obložením a bohatě profilovanými trámy stropu. K přestavbě kaple ve věži došlo před r. 1381, kdy k ní byl přistavěn krátký trakt s bohatě zdobeným arkýřem. Kolem r. 1410 zřídil Mikuláš z Kadaně na věži orloj.
Celý radniční blok, býv. Wolflinův dům a nový trakt, byl na západě oddělen úzkou uličkou od měšťanského domu Mikše kožešníka. Ulička vedla do nitra bloku, kde se na volném prostranství konaly husí trhy. Po r. 1387 byla ulička překlenuta a zapojena do Mikšova domu. Mikšův dům i se svým západním sousedem, domem U kohouta (čp. 2), byl na konci 14. stol. rozšířen o podloubí s lomenými arkádami. Mikšův dům v této podobě získala staroměstská obec v r. 1458 a do r. 1470 ho přestavěla a připojila k radnici. Na konci 15. a poč. 16. stol. došlo k pozdně gotické přestavbě celého radničního bloku za účasti M. Rejska z Prostějova. Tehdy vznikl v bývalém Woltlinově domě hlavní portál radnice a okno vstupní síně. Portál je bohatě plasticky zdoben tesanými figurálními a rostlinnými motivy. V sousedním domě jsou plastické znaky Čech a Starého Města. Pozdně goticky bylo přestavěno také celé východní křídlo, dnes již neexistující. Kol. r. 1490 Hanuš z Růže zdokonalil orloj, upravovaný ještě v I. 1552-1560 Janem Táborským z Klokotské Hory.
Po r. 1520 byl přestavěn trakt radnice mezi Mikšovým a Wolflinovým domem a vytvořeno raně renesanční okno s nápisem Praga caput regni. V r. 1731 bylo okno rozšířeno o boční okna a mříž. K dalšímu rozšíření radnice došlo po r. 1835, kdy byl připojen dům U kohouta, pův. románský. Východní křídlo, klasicistně přestavěné M. Hummelem v letech 1784-1787, bylo v 1. pol. 19. stol. až po věž zbořeno i se sousedními domy proti Týnu. Na takto získaném prostoru byla v I. 1838-1848 postavena nová budova v romantické gotice podle projektu P. Nobileho, upraveného P. Sprengerem. Rovněž jižní křídlo bylo v l.1853-1857 stavebně upravováno, uvnitř J. Bělským a zvenčí novogoticky B. Grueberem. Bývalý Mikšův dům byl novorenesančně přestavěn v I. 1879-1880 podle projektu A. Bauma. Modernizace vnitřních prostor celého jižního křídla proběhla po r. 1930 za řízení P. Janáka. Východní křídlo radnice bylo za Pražského povstání 8. května 1945 nacisty vypáleno a zcela zničeno. Zachoval se jen fragment zdiva u věže, ostatní prostora zůstává volná a je sadově upravena. Historické jižní křídlo, rovněž v r. 1945 vypálené, bylo vzápětí opraveno a po r. 1970 rekonstruováno (věž v I. 1984-1987).
Staroměstská radnice byla dějištěm významných historických událostí. V době husitské revoluce, k jejímuž konzervativnímu křídlu Staré Město patřilo, byla radnice politickým střediskem městského stavu a probíhala zde četná jednání, v nichž se rozhodovalo o osudu celých Čech. V r. 1458 byl na radnici zvolen českým králem Jiří z Poděbrad. Po spojení pražských měst v r. 1784 se Staroměstská radnice stala sídlem pražského magistrátu. V 2. pol. 19. stol., po r. 1861, sehrála radnice významnou roli v národně osvobozovacím boji. V r. 1962 byla prohlášena národní kulturní památkou. Slouží reprezentaci městské správy, slavnostním zasedáním městských orgánů, pořádají se zde výstavy výtvarného umění a je zde umístěna svatební síň.
Radnice zvenčí: Orloj na věži se skládá ze dvou části. Nahoře je tzv. sféra (číselník), která ukazuje oběh Slunce a Měsíce i denní čas, dole je kalendářní deska (měsíčník), jež ukazuje jednotlivé dny a měsíce v roce. Kalendářní deska s obrazy z venkovského života je od J. Mánesa z r. 1865 (dnes kopie, originál v Muzeum hl. m. Prahy). Sochy apoštolů i další plastiky na orloji jsou od V. Suchardy (1948). Na nároží kaple pod věží je kopie gotické sochy Madony, obklopené sochami světců od J. Maxe z pol.19. stol. Pod kaplí bronzová pamětní deska se jmény 27 představitelů protihabsburského odboje, kteří byli 21. června 1621 na Staroměstském nám. popraveni. Popravní lešení stálo u radnice na místě, označeném dnes v chodníku dlažebními kostkami. Dále je na věži deska s bystou husitského kazatele Jana Želivského, který byl na radnici r. 1422 popraven. Bysta je dílem K. Lidického. Na jižní straně věže je deska na paměť osvobození Prahy 9. května 1945 Sovětskou armádou pod vedením maršála I. S. Koněva.
Radnice uvnitř: Vestibul za hlavním portálem má gotickou klenbu a je vyzdoben mozaikou (Libuše věští slávu Prahy, Hold Slovanstva Praze), provedenou v 1.1936-1939 podle kartónů M. Alše. V přízemi od vestibulu na západ jsou arkády podloubí původních domů (Mikšova a U kohouta) s gotickými klenbami. V bývalém Mikšově domě je zachováno gotické klenutí někdejší uličky na husí trh. Za vestibulem novogotické schodiště od J. Bělského (1854). Ve 2. patře renesanční mramorový portál z konce 16. stol., přenesený sem z domu bývalého viničního úřadu u Karlova mostu, s intarzovanými dveřmi z r. 1619, přenesenými z Malostranské radnice. V tomto patře je zasedací sál, zřízený v I. 1879-1880 A. Baumem. Na stěnách obrazy od V. Brožíka (M. J. Hus na koncilu v Kostnici, Volba Jiřího z Poděbrad za českého krále). Dále stará radniční síň. Pod ní svatební síň, zdobená malbami C. Boudy. Ze 3. patra je možno vystoupit na věž radnice, odkud je krásná vyhlídka na historické centrum Prahy.
