PRAHA - PRAŽSKÝ HRAD - podrobně
Sídlo českých králů
Rozlehlý komplex hradních paláců a církevních staveb složitého stavebního a historického vývoje. Již v 9. stol. zde stálo slovanské hradiště. První Přemyslovci (Bořivoj, Vratislav I., Václav) zde zakládají několik církevních staveb, jejichž základy byly při archeologických výzkumech nalezeny.
Ve 12. stol. byl Hrad postižen dobýváním Konráda Znojemského a následným požárem. Jeho pozdější oprava a přestavba již nahradila většinu dřevěných budov kamennými a plně se projevil románský sloh. Částečných úprav zejména opevnění se hrad dočkal i za vlády Přemysla Otakara II. Důkladná a rozsáhlá přestavba byla na Hradě realizována až za Karla IV. V listopadu 1344 byl položen základní kámen (ještě za Jana Lucemburského) ke chrámu sv. Víta (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř). Rozsáhlou přestavbu prodělal i Jiřský klášter a Královský palác. Ve stavebních činnostech pokračoval, ale již zvolněným tempem i Václav IV.
V 15. stol. byl Hrad většinou panovníky (Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad, Vladislav Jagellonský) neobýván a chátral. Až po r. 1483 Vladislav přesídlil opět na Hrad a s tím opět započaly opravy a stavební úpravy. V čele stavební huti stanul proslulý Benedikt Ried (Rejt). Bylo zdokonaleno opevnění, prodlouženo záp. křídlo Královského paláce. Nejvýznamnější stavbou se stal zejména nový trůnní sál krále Vladislava, jež je naším největším hradním sálem. Od 16. stol. za vlády Habsburků se již začíná Hrad přestavovat v renesančním slohu, ale nově vznikají pouze menší stavby (Míčovna, letohrádek královny Anny). Intenzivní stavební činnost přinesla až vláda Rudolfa II., který své sídlo z Vídně přenesl do Prahy. Vzniká např. nové palácové křídlo na sev. straně (Španělský sál, Rudolfova galerie), základy dnešního středního křídla, dokončena přestavba kaple Všech svatých, atd.
V 17. stol. stavební ruch utichá (většina úřadů opět přestěhována do Vídně) a po 30. leté válce se barokní úpravy dotkly pouze jednotlivých objektů. Ztroskotal také pokus o dostavbu katedrály sv. Víta. Zvýšení stavební činnosti pozorujeme až po nástupu Marie Terezie (1740 - 1780). Ve stylu rokokového klasicismu je pak zahájena přestavba celého Hradu. Tereziánská přestavba zabrala léta 1753 - 1775. Šlo o podnik nebývalého rozsahu, který měl z dosavadního středověkého hradu učinit sídlo zámeckého typu, určené ale jen k občasnému pobytu dvora. Za Josefa II. (nástupce Marie Terezie) byly pak napáchány i nenávratné škody. Míčovna, Jízdárna, Letohrádek, Jiřský klášter byly dány k dispozici vojsku a byly přeměněny v kasárna, skladiště a dělostřelecké laboratoře, umělecké předměty byly odváženy do Vídně a zbytek bohatých Rudolfových sbírek byl rozprodán v dražbě. Neprodané předměty skončily údajně v násypu Prašného mostu.
Od poč. 19. stol. význam Hradu klesal. Vídeňský dvůr neměl na obnově Hradu žádný zájem. Poslední z císařů, který byl ještě skutečně korunován na českého krále, byl Ferdinand V., zvaný Dobrotivý (1836). Tento panovník na Hradě také sídlil, ale až po své abdikaci v r. 1848. Jediným stavebním podnikem byla dostavba chrámu sv. Víta. Vystřídali se na ní architekti Josef Kranner, Josef Mocker a Kamil Hilbert. K slavnostnímu otevření dostavěné katedrály došlo až v r. 1929.
Po skončení 1. světové války a založení samostatného Československa, se opět stal Hrad sídlem československých prezidentů. První úpravy spojené s novou funkcí Hradu provedl Josip Plečnik, původem z Lublaně. Tyto úpravy a dostavby se týkali jak exteriérů, tak interiérů a autor uplatnil modernistický přístup a nesnažil se vždy přizpůsobit historickému duchu staveb. Od r. 1925 také začaly probíhat soustavnější archeologické výzkumy. Válečné události 2. světové války se Hradu většinou vyhnuly. Vážně poškozena byla jen Míčovna, zapálená střelbou německé armády v předvečer konce války.
Po r. 1945 probíhají rozsáhlé rekonstrukce Hradu i další archeologické výzkumy. Hrad je také vyhlášen národní kulturní památkou. Postupně byly pro veřejnost zpřístupněny další obnovené památky s expozicemi: Obrazárna Pražského hradu (1964), Jiřský klášter (1976), Prašná věž (1982), Lobkovický palác (1987). Po r. 1989 se stal Hrad opět mediálně známý zejména kvůli sporu o vydání chrámu sv. Víta církvi. Nadále pak probíhají rekonstrukční činnosti, patrně nejznámější je opětovná restaurace zlaté mozaiky Posledního soudu na chrámu sv. Víta.
