PRAHA - TROJA - BOTANICKÁ ZAHRADA - VENKOVNÍ EXPOZICE - podrobně
Botanická zahrada
Úvodní expozice Pražské botanické zahrady (dále PBZ), byla pro veřejnost otevřena v roce 1992. Tento rok znamenal zlom v existenci botanické zahrady, která, přestože byla založena již v roce 1969, do té doby návštěvníkům nesloužila. Úvodní expozice se rozkládá na ploše přibližně 4,5 ha.
Mezi atraktivní partie parkově řešené úpravy úvodní expozice patří bezesporu centrální letničkový a trvalkový záhon, který v letních měsících rozkvétá pestrou paletou barev a odstínů. Sortiment je každoročně doplňován výsadbou nových a méně známých letniček (celkem asi 500 druhů a kultivarů). V PBZ byla soustředěna cenná kolekce cibulovin a hlíznatých rostlin. Již od března zdobí zahradu květy ladoněk, šafránů, hyacintů, modřenců a snědků. K nim se později přidávají narcisy, botanické tulipány a efektní kultivary tulipánu Fosterova, Kaufmanova a Greigova. Sbírka drobných cibulovin a hlíznatých rostlin je doplněna nízkými pokryvnými skalničkami, které vyniknou především v období po zatažení cibulovin.
Denivky dostaly své jméno proto, že každý květ kvete pouze jeden den. Dnes patří mezi velmi žádané trvalky, jsou oblíbené především ve Spojených státech a v západní Evropě. Asi 250 kultivarů denivek dokazuje obrovské možnosti tohoto rodu. V červnu a červenci rozkvétají také lilie. Pod starou hrušní si můžete prohlédnout 80 kultivarů základních skupin pěstovaných lilií. Zhruba ve stejné době upoutají naši pozornost mohutná květenství eremurů, jejichž domovinou je střední Asie. Z botanických druhů zde roste Eremurus robustus, E. olgae a E. stenophyllus var. bungei. Tradiční ozdobou českých zahrad jsou jiřinky, jejichž předností je dlouhá doba kvetení od července až do prvních mrazů. V kolekci pěti desítek kultivarů můžeme nalézt všechny základní typy pěstovaných skupin jiřinek - kaktusovky, pomponky, miňonky, jiřinky leknínovité, dekorační, sasankovité a náhrdelníkovité.
Přestavbou původního množárenského skleníku vznikl návštěvnicky atraktivní skalničkový skleník, který je přes zimu temperován na teploty okolo 0o C. Asi nejzajímavější vystavené rostliny jsou drobné skalničky z Nového Zélandu, brzy na jaře jsou velkou atrakcí kvetoucí východoasijské orchideje rodu Pleione. Návštěvník se zde setká také s rostlinami středomořských ostrovů a u vodopádu s částí sbírky masožravých rostlin.
V srpnu a září rozkvétají v blízkosti jezírka ocúny, které v kombinaci s kotulou vytvářejí velmi efektní obraz. V době plného květu uvidíte v této části zahrady až 3000 květů. Velikost květů všech pěti vystavovaných kultivarů ocúnů nejvíce ovlivnil kavkazský druh Colchicum speciosum. Nedaleko je umístěna také skleněná vitrína s kolekcí masožravých rostlin, především rodu Sarracenia. Společenstvo doplňují bahenní rostliny a terestrické orchideje mírného pásma. Romantické pozadí celé kolekce vytváří několik druhů kapradin a novozélandských ostřic. Podél potoka na úvodní expozici je vysázena sbírka asi 30 taxonů mrazuvzdorných bambusů.
Komorní atmosféru umocňuje kaple sv. Kláry, která "bdí" z jedné strany nad vinicí a Trojským zámkem, na straně druhé stojí v popředí neopakovatelného pohledu na panorama historického centra města s Hradčany a Petřínem. Kaple sv. Kláry byla založena v 17. století spolu s areálem Trojského zámku Šternberky. Původně byla spojena se zámkem dvouramenným schodištěm, po kterém majitelé jednou ročně stoupali na slavnostní bohoslužby.
Z dřevin úvodní expozice stojí za povšimnutí především pěkné exempláře sekvojovce obrovského, který patří k nejvyšším dřevinám světa, brusonécie papírodárná, dále gumojilm jilmový, ze kterého se získává přírodní kaučuk, či borovice osinatá ze Skalistých hor. Kolekce jehličnatých rostlin demonstrují pestrost rozdílných tvarů i velikostí uvnitř jednotlivých druhů a rodů ale i proměnlivost v rámci druhu. Od největších druhů (sekvojovec obrovský) přes borovice s obrovskými šiškami (borovice Jeffreyova) až po miniaturní mutace - čarověníky borovic a smrků. Sbírka zakrslých kultivarů borovic je ve větším rozsahu shromážděna v těsném sousedství vřesoviště. Expozice je rozdělena do pěti pomyslných skupin podle habitu a barvy rostlin - začíná kultivary, které se v zimním období zbarvují žlutě, následují kompaktní a plazivé, pokrouceně rostoucí a končí kultivary s jehlicemi stříbrnými. Tato plocha byla nově založena v roce 1999. Hlavní sbírka jehličnanů je shromážděna v arboretu zásobní zahrady, která bude pro veřejnost otevřena pravděpodobně v roce 2003. Botanická zahrada disponuje také rozsáhlou kolekcí listnatých dřevin, které najdete roztroušeny po celé zahradě. K nejatraktivnějším keřům patří na jaře rododendrony a azalky a v létě ibišky.
Pod vyhlídkou u vinice sv. Kláry je soustředěna sbírka vřesovištních rostlin. Vřesy, vřesovce, medvědice, azalky a rododendrony spolu s drobnými jehličnany a dřišťály vytvářejí prakticky celoročně kvetoucí pestrobarevnou mozaiku.
Japonská zahrada byla koncipována do dvou odlišných celků. První představuje horskou zahradu založenou podle principů tradičního japonského zahradního umění. Za bránou se nám otvírá nezvyklý pohled do miniaturní horské krajiny s potokem, který se vlévá pod čajovou chýší do jezírka. Kromě stálezelených dřevin je zde soustředěna sbírka kultivarů japonských javorů, azalek a bambusů. Charakter zahrady dotváří překrásné kameny vybírané a osazované s pečlivostí starých zahradních mistrů. Druhá část japonské zahrady je řešena jako sbírková a nalezneme v ní sortiment okrasných švestek, kolekci popínavých rostlin a dalších druhů rostlin původních v Japonsku.
Na výslunné stráni pod Japonskou zahradou se dobře daří rostlinám ze sbírky flóry Středomoří a Turecka. Většina z nich pochází z expedičních sběrů z let 1995 a 1996. Jsou zde druhy skalních stepí, polopouští a pastvin střední části Malé Asie, dále horské druhy středomořské květeny, jako např. polštářovité mařinky, písečnice, hvozdíky, kostřavy a pěchavy. Vápencové kameny pocházejí z lomů Kosov a Mořina v Českém krasu.
V květnu a červnu si rozhodně nenechte ujít návštěvu nejnižších partií zahrady, kde je soustředěna sbírka velkokvětých zahradních kosatců. V době květu hraje tato část zahrady stovkami barev a tvarů. Prohlédnout si můžete tradiční odrůdy kosatců i nejnovější kultivary šlechtěné převážně v Oregonu. V prohlubni, kde se v době dešťů shromažďuje voda, jsou vysázeny vlhkomilné Kaempferovy kosatce, sibiřské kosatce a nad nimi nový sortiment kultivarů kosatce zvrhlého. Celkem zde roste 500 taxonů kosatců, což představuje kolem 5000 rostlin.
Choulostivější druhy kosatců, kaktusů a dalších rostlin, především citlivé na zimní vláhu, jsou umístěny v nově vybudované vitríně u zadního vchodu do správní budovy. Z choulostivějších kosatců zde najdete druhy ze cekce Oncocyclus, jejich hybridy a Regelia-hybridy. Doplňují je drobné mediteránní skalničky a sukulenty zastoupeny drobnými kulovitými kaktusy a rody Escheveria, Dudleia, Agave, Yucca.
Japonské zahrady, ačkoliv tradicemi zasahahují do hluboké minulosti, vyhovují potřebám a vkusu moderního člověka - a to dokonce stále více. Vytvářejí totiž prostředí vhodné k uvolnění a uklidnění roztěkané mysli unavené každodenním shonem, soustředění a odhalení citlivosti ke kráse přírody a jsou i podnětem k tvůrčím myšlenkám. V japonských zahradách se nepěstuje zelenina, ani nejsou rostliny sázeny do záhonů, jejich smyslem je přiblížit člověku podstatu přírodní scenérie. Jsou tvořeny podle specifického estetického kódu, který má široké estetické zázemí. Vznikal v minulosti na základě spleti praktických rad, životních zkušeností, obav před nepřízní osudu, touhy po štěstí a velké citlivosti k přírodě.
V Pražské botanické zahradě v Troji byla založena japonská zahrada na ploše 0,67 ha v roce l995. Pro veřejnost byla otevřena v roce l997. Základními prvky při její tvorbě byly kámen, voda a rostliny. První ze dvou částí zahrady, představuje "krajinu s horami, stromy, potůčkem a jezírkem". Dominantou je jezírko s ostrůvkem ve tvaru želvy, symbolu dlouhého života. Seskupení kamenů mezi břehem a ostrůvkem znázorňuje lodě, které plují na ostrov a nazývá se "kameny nočního čekání". Ve vodě se zrcadlí zkroucený kmen borovice, vysazené na ostrůvku a trsy travin, kosatců, bambusů a azalek rostoucích z rozeklaných břehů s tůňkami. Červení koy-kapři plovoucí v jezírku jsou symbolem štěstí a blaženosti. Potůček pramenící v horách se vine mezi kopci , tvoří kaskády a vodopády. V jeho korytě můžeme nalést "kámen peřeje" a v místě, kde vtéká do jezírka, je umístěn "kámen vtoku". Bambusový háj pod jezírkem nás okouzlí jemnou kadencí pohybu stvolů a větví při mírném vánku, i hrou světel a stínů v paprscích slunce. Pro zajímavost lze říci, že o žádné rostlině se ve východní Asii nepsalo tolik jako o bambusu, počínaje díly botanickými, filosofickými a estetickými a ani dnes ve věku laserů a elektroniky se moc nezměnilo. Zastavení u kamenné kašničky s vodou /cukubai/ je symbolem fyzické a duševní očisty i okamžikem estetického zážitku. V minulosti měl každý z kamenů svojí funkci - kámen před kašničkou /jutoiši/ sloužil jako schůdek, na kámen vpravo /tešokuiši/ se za chladných dnů stavěla nádoba s teplou vodou či naběračka a na levé straně je kámen na svíčku nebo přenosnou lucerničku.
Zahradní kamenná lampa vedle své praktické funkce symbolizovala i světlo poznání zaplašující mračna nevědomosti. Ve starých zahradnických příručkách se připomíná, že za měsíčních nocí má být její světlo přitlumené, neboť nemá rušit temnotu, ale podtrhnout její kouzlo a nechat noc, aby zůstala nocí. Zahradní cestičky se mění, jak si to vyžaduje praktická potřeba a estetické ladění - souvislá kamenná dlažba s nepravidelně položenými kameny a pískovými cestičkami. Kameny na chodníčku /tobiiši/ vyčnívají nad úroveň cesty, aby si člověk neumazal boty a jsou záměrně položeny nepravidelně tak, jako to bývá v přírodě. Chýše krčící se mezi "horami" poskytuje klid pro odpočinek a naslouchání hukotu vody v nedalekém vodopádu. Odtud jsou také nejkrásnější výhledy do zahrady i na kopce v okolní krajině.
Při výsadbě rostlin se nezdůrazňuje pestrost a hýřivost květů, ale elegance stálezelených keřů, listnatých a jehličnatých stromů. Zároveň se počítá s proměnlivostí scenérie během roku. Brzy na jaře začínají vykvétat první stromy v "sakurovém háji" naší zahrady. Je zde vysázeno 26 kultivarů okrasných slivoní. V rostlinné symbolice představují jaro a dokonalost, kvetoucí sakura bývá v Japonsku častým námětem básníků a umělců. Dřevité pivoňky (Paeonia suffruticosa), symboly bohatství a okázalosti, vykvétají v květnu opět v 26 odrůdách. Období květu rododendronů a azalek (cca 30 kultivarů) je jedním z největších efektů zadrady. V červnu a červenci kvetoucí japonské kosatce (Iris ensata) jsou symbolem čistoty, cudnosti a nevinnosti. Japonské javory (Acer palmatum, A. japonicum) představují podzim a věrnost. Listy těchto stromků (32 druhů a kultivarů) mění barvu během celého roku, ale nejkrásněji vybarvené jsou v říjnu a listopadu. V zahradě je vysázena řada dalších, botanicky zajímavých rostlin, např. 13 druhů a kultivarů borovic (Pinus), 14 kultivarů kryptomerie japonské (Cryptomeria japonica), 6 odrůd skimie japonské (Skimia japonica), 5 kultivarů vonokvětky (Osmanthus), zmarličníky (Cercidiphyllum), cypříšky (Chamaecyparis), jinany (Ginkgo), cesmíny (Ilex) a řada dalších. Ve druhé části zahrady jsou postupně shromažďovány rostliny Japonska a Číny, např. Sophora japonica, Zelkova japonica, Pterostyrax hispida, Prinsepia uniflora, Orixa japonica, Leycesteria formosa, Lespedesa buergeri, Fontanesia fortunei, Clerodendron trichotomum a řada dalších.
Na příkrém jižním svahu byla vybudována expozice flóry Středomoří a Turecka. Ploše dominují vápencové skalky. I více než 5 tun vážící kameny byly získány z lomů Mořina a Čertovy schody v Českém Krase. Na expozici se můžeme setkat s typickými zástupci květeny hor, skal a skalních stepí Turecka a Evropy. Velká část rostlin byla získána z vlastních expedičních sběrů. Ve výsadbách převládají rody Acantholimon, Aethionema, Centaurea, Dianthus, Draba, Festuca, Salvia, Sedum, Veronica aj. Expozice je nejhezčí na jaře, když kvete většina zde pěstovaných rostlin.
Výsadba podél zdi vinice sv. Kláry je řešena jako atraktivní po většinu roku kvetoucí expozice nízkých keříků. Jádro výsadeb představují vřesy (Calluna - asi 30 kultivarů ) a vřesovce (Erica - asi 15 kultivarů) doplněné o nízké dřišťály (především Berberis thunbergii), kručinky (Genista) a šichy (Empetrum). Pod starou třešní roste 28 kultivarů opadavých azalek. Výsadby jsou dále doplněny několika kultivary klikvy a brusinky (Vaccinium).
