DRAŽICE - podrobně
Zbytky gotického hradu
Zřícenina hradu Dražic se tyčí na skalnatém ostrohu na pravém břehu Jizery. Jeho zakladatelem byl pravděpodobně jeden z purkrabích Pražského hradu, Řehoř (Řehník) z Litovic (+ 1279). První zpráva o hradu pochází z r. 1264 a je pravděpodobné, že k jeho založení došlo nedlouho předtím, kolem poloviny 13. století. Jak zjistil v r. 1940 podrobný archeologický průzkum, prošel hrad dvěma stavebními obdobími. Se stavbou začal patrně Řehoř z Litovic a nejprve byly postaveny pouze opěrné zdi bez střech a podsebití. Z té doby byly zjištěny v přízemí původního hradního paláce dvě místnosti sklenuté na střední sloupy bez žeber, jak bylo obvyklé u románských staveb. Hradní areál měl půdorys lichoběžníku, obehnaného ze všech stran hlubokým příkopem s hliněnými valy, vysokými na severní a západní straně až 2 m. Na západní straně dominovala samostatně stojící okrouhlá věž, hláska.
Druhé stavební období spadá do doby pražského biskupa Jana IV. z Dražic (1301-1343), jemuž Dražice v době přestavby náležely. Tento představitel církevní moci v Čechách a také přední český státník poznal za svého pobytu v Avignonu francouzskou kulturu a architekturu a po návratu do Čech v r. 1329 pověřil francouzské stavitele budováním biskupských sídel v Roudnici i v Praze. Je proto pravděpodobné, že se tyto vlivy uplatnily i při přestavbě dražického hradu. Zmíněný archeologický výzkum spolehlivě prokázal, že gotická přestavba hradu byla ukončena v l. 1329-1343. Starý Řehořův palác byl zvýšen o jedno patro a k němu přistavěna čtyřboká věžovitá stavba, v jejímž druhém patře byla hradní kaple. Původní hláska byla zbořena. Do severovýchodní části areálu byl kolmo k ose hradního paláce postaven menší jednopatrový palác. Přestavba hradu byla již prováděna z cihel, cihlovou podezdívkou byly zvýšeny i hradební zdi, kamene se používalo pouze výjimečně (ostění, okenní kružby, portály, klenby).
Po smrti biskupa Jana IV. z Dražic v r. 1343 připadl hrad jeho bratru Řehořovi a později synovci Janu z Dražic, kanovníku olomouckému. Jan z Dražic přenesl se svolením markraběte moravského a českého zemského správce Karla (pozdějšího císaře Karla IV.) asi v r. 1343 své trhové městečko Benátky na sousední výšinu na pravém břehu Jizery a založil nové město pojmenované Nové Benátky. Město bylo opevněno hradbami a v r: 1349 zde vznikl klášter cyriaků. Po krátkém období na přelomu 14. a 15. století, kdy zboží náleželo Vartemberkům, zdědil Dražice (patrně v r. 1402) Aleš Škopek z Dubé. V r. 1424 byl hrad vypálen katolickými pány, kteří tak chtěli potrestat dražického pána za to, že se na čáslavském sněmu přidal ke straně podobojí. Krátce poté byl sice opět obnoven, avšak v r. 1448 byl údajně znovu dobyt a vypálen vojsky Jiřího z Poděbrad. Tato skutečnost není ale jistá. Pokud k tomu došlo, byly škody zase opraveny a hrad zůstal i nadále sídlem vrchnosti. To již Dražice drželi páni z Kunvaldu, kteří hrad prodali Hynkovi Bořitovi z Martinic. V r. 1512 koupil od něho dražické zboží Bedřich z Donína. Nová vrchnost si v r. 1526 postavila zámek Nové Benátky, hrad Dražice pustl a již koncem 16. století nebyl obýván.
Z výstavného dražického hradu se do dnešní doby zachovaly pouze zbytky velkého paláce a okna kaple, na vnější straně široce lomená, s bohatou čtyřdílnou kružbou, zužující se směrem dovnitř do obdélníku. Ke zbytku západní hradební zdi přiléhá dnes budova bývalého špýcharu
